This is Gentoo's testing wiki. It is a non-operational environment and its textual content is outdated.
Please visit our production wiki at https://wiki.gentoo.org
Konfigurace systému
Informace o systému souborů
O fstab
Všechny diskové oddíly používané systémem musí být v Linuxu uvedeny v souboru /etc/fstab. Tento soubor obsahuje přípojné body těchto oddílů (kde lze vidět strukturu souborového systému), způsob jak mají být připojeny a s jakými volbami (zda mají být připojeny automaticky či nikoli, zda mohou být připojeny uživateli, atd.).
Vytvoření souboru fstab
Soubor /etc/fstab používá syntaxi podobnou tabulce. Každý řádek obsahuje šest polí oddělených prázdným prostorem (mezerou, tabulátorem nebo jejich kombinací). Každé pole má svůj vlastní význam:
- První pole označuje popisovaný diskový oddíl (cestu k souboru zařízení)
- Druhé pole označuje přípojný bod, kam má být diskový oddíl připojen
- Třetí pole zobrazuje systém souborů oddílu
- Čtvrté pole zobrazuje volby používané programem mount chce-li oddíl připojit. Každý souborový systém má vlastní volby připojení. Uživatelům se doporučuje přečíst si manuálovou stránku man mount pro kompletní přehled. Více voleb připojení se odděluje čárkami.
- Páte pole používá utilita dump k určení toho, zda je potřeba oddíl zálohovat. Hodnota může být obvykle ponechána na 0 (nula).
- Šesté pole používá nástroj fsck k určení toho, v jakém pořadí budou souborové systémy kontrolovány, nebyl-li počítač řádně vypnut. Kořenový souborový systém by měl mít hodnotu nastavenu na 1, zbytek na 2 (nebo 0, pokud není třeba souborový systém kontrolovat).
Výchozí soubor /etc/fstab, který Gentoo poskytuje není použitelný, jedná se spíše o vzor.
root #nano -w /etc/fstabVe zbytku tohoto textu používáme jako diskové oddíly základní soubory blokových zařízení /dev/sd*.
Filesystem labels and UUIDs
Both MBR (BIOS) and GPT include support for filesystem labels and filesystem UUIDs. These attributes can be defined in /etc/fstab as alternatives for the mount command to use when attempting to find and mount block devices. Filesystem labels and UUIDs are identified by the LABEL and UUID prefix and can be viewed with the blkid command:
root #blkidIf the filesystem inside a partition is wiped, then the filesystem label and the UUID values will be subsequently altered or removed.
Because of uniqueness, readers that are using an MBR-style partition table are recommended to use UUIDs over labels to define mountable volumes in /etc/fstab.
Popisky oddílů a UUID
Users who have gone the GPT route have a couple more 'robust' options available to define partitions in /etc/fstab. Partition labels and partition UUIDs can be used to identify the block device's individual partition(s), regardless of what filesystem has been chosen for the partition itself. Partition labels and UUIDs are identified by the PARTLABEL and PARTUUID prefixes respectively and can be viewed nicely in the terminal by running the blkid command:
root #blkidPro popisky to ne vždy platí, ale použití UUID k identifikaci oddílu v /etc/fstab poskytuje garanci, že zavaděč nebude zmaten při hledání určitého oddílu i v případě, že soubor blokového zařízení se změní. Použití starších výchozích souborů zařízení /dev/sd*N k definování oddílů v fstab je v systémech, které jsou často restartovány nebo jsou do nich pravidelně přidávána nebo z nich odstraňována SATA zařízení.
Pojmenování blokových zařízení je závislé na několika faktorech (jako je například způsob a pořadí zapojení disků do systému). Vycházeje z tohoto tvrzení, pokud nehodláte neustále přehazovat uspořádání disků, použití výchozích souborů blokových zařízení je jednoduchým a přímočarým přístupem.
Let us take a look at how to write down the options for the /boot/ partition. This is just an example, and should be modified according to the partitioning decisions made earlier in the installation.
In our amd64 partitioning example, /boot/ is usually the /dev/sda2 partition, with ext2 as filesystem. It needs to be checked during boot, so we would write down:
/etc/fstabAn example /boot line for /etc/fstab/dev/sda2 /boot ext2 defaults 0 2
Some users don't want their /boot/ partition to be mounted automatically to improve their system's security. Those people should substitute defaults with noauto. This does mean that those users will need to manually mount this partition every time they want to use it.
Přidejte pravidla týkající dříve rozhodnutého schématu rozdělení oddílů a přidejte pravidla pro zařízení jako jsou CD-ROM mechaniky a samozřejmě také ostatní pro oddíly nebo zařízení, jsou-li použity.
Níže je poněkud širší příklad souboru /etc/fstab:
/etc/fstabA full /etc/fstab example/dev/sda2 /boot ext2 defaults,noatime 0 2 /dev/sda3 none swap sw 0 0 /dev/sda4 / ext4 noatime 0 1 /dev/cdrom /mnt/cdrom auto noauto,user 0 0
Použitím hodnoty auto ve třetím poli, příkaz mount donutíme hádat použitý souborový systém. To se doporučuje pro výměnná média, která mohou být vytvořena s jedním z několika souborových systémů. Volba user ve čtvrtém poli umožňuje připojení CD běžným uživatelům.
Pro zlepšení výkonu bude chtít většina uživatelů přidat k volbám připojení možnost noatime, výsledkem čehož je rychlejší systém, jelikož nejsou zaznamenávány časy přístupu (které nejsou obecně potřeba). To se doporučuje také pro uživatelé disků bez mechanických součástek (SSD), kteří by měli rovněž zapnout volbu připojení discard (v současnosti pouze u ext4 a btrfs), která umožní funkci příkazu TRIM.
Soubor /etc/fstab pečlivě zkontrolujte, uložte, ukončete editor a pokračujte.
Informace o síti
Informace o hostiteli a doméně
Jedním z rozhodnutí, které musí uživatel učinit je pojmenování svého počítače. To vypadá jednoduše, ale spousta uživatelů má problémy najít odpovídající jméno svého počítače. Abychom vše urychlili, vezměte na vědomí, že toto rozhodnutí není konečné - může být později změněno. V níže uvedených příkladech je jako jméno hostitele použito "tux" v doméně "homenetwork".
root #nano -w /etc/conf.d/hostname# Nastav proměnnou hostname na vybrané jméno hostname="tux"
Dále, pokud je třeba mít doménové jméno, nastavte jej v souboru /etc/conf.d/net. To je třeba pouze v případě, že vám to řekne váš ISP nebo správce sítě, nebo pokud má síť DNS server, ale ne DHCP server. Pokud systém získává dynamickou IP adresu a konfiguraci sítě prostřednictvím DHCP.
Soubor /etc/conf.d/net ve výchozím stavu neexistuje a je potřeba jej vytvořit.
root #nano -w /etc/conf.d/net# Nastavte proměnnou dns_domain na vybrané doménové jméno dns_domain_lo="homenetwork"
Pokud není doménové jméno nastaveno, bude se uživatelům na přihlašovací obrazovce zobrazovat zpráva "Toto je hostname (none)". To byste měli opravit úpravou souboru /etc/issue a vymazáním řetězce
.\O.Pokud je použita doména NIS (uživatelé, kteří neví o co jde, ji nastavovat nepotřebují), definujte je také:
root #nano -w /etc/conf.d/net# Nastavte proměnnou nis_domain_lo na vybrané jméno domény NIS nis_domain_lo="my-nisdomain"
Více informací o konfiguraci DNS a NIS si můžete přečíst v příkladech poskytovaných v /usr/share/doc/netifrc-*/net.example.bz2, který je možné zobrazit pomocí bzless. Dále by pro vás mohlo být zajímavé nainstalování balíčku net-dns/openresolv, který pomáhá se správou nastavení DNS/NIS.
Nastavení sítě
Během instalace Gentoo Linuxu byla síť již nastavena. Nicméně pouze pro instalační CD samotné, ne pro nainstalované prostředí. Nyní dojde ke konfigiraci pro nainstalovaný Gentoo Linux.
Podorobnější informace o síťování, včetně pokročilých témat jako jsou bonding, bridging, 802.1Q VLAN nebo bezdrátové sítě je součástí oddílu Konfigurace sítě v Gentoo.
Veškeré informace o síti se zachycují do souboru /etc/conf.d/net. Použítá jasnou, i když možná neintuitivní syntaxi. Ale nebojte, vše je níže vysvětleno. Plně komentovaný příklad, který pokrývá mnoho rozličných konfigurací je k dispozici v souboru /usr/share/doc/netifrc-*/net.example.bz2.
Nejprve nainstalujte net-misc/netifrc:
root #emerge --ask --noreplace net-misc/netifrcVe výchozím stavu se používá DHCP. Aby fungovalo, je třeba instalovat DHCP klienta. To je popsáno v Instalaci nezbytných systémových nástrojů.
Pokud potřebujete nastavit síťové připojení z důvodu zvláštních voleb DHCP nebo proto, že DHCP není vůbec použito, otevřete soubor /etc/conf.d/net:
root #nano -w /etc/conf.d/netNastavte jak config_eth0, tak i routes_eth0, aby obsahovaly IP adresu a informace o směrování:
To předpokládá, že se síťové rozhraní je označeno eth0. To je však závislé na systému. Doporučuje se předpokládat, že zařízení má stejné pojmenování jako při zavedení instalačního CD, pokud je instalační CD dostatečně nové. Více informací najdete v části Názvy síťových rozhraní.
/etc/conf.d/netDefinice statické IPconfig_eth0="192.168.0.2 netmask 255.255.255.0 brd 192.168.0.255" routes_eth0="default via 192.168.0.1"
Pro použití DHCP, definujte config_eth0:
/etc/conf.d/netDefinice DHCPconfig_eth0="dhcp"
Laskavě si přečtěte /usr/share/doc/netifrc-*/net.example.bz2, kde jsou vypsány všechny dostupné volby. Stejně tak si určitě přečtěte man stránku DHCP klienta, pokud je nutné nastavit určité volby DHCP.
Pokud má systém několik síťových rozhraní, může shora uvedené kroky opakovat pro config_eth1, config_eth2 atd.
Nyní konfiguraci uložte, opusťte editor a pokračujte.
Automatický start sítě při náběhu
Aby byla síťová rozhraní při náběhu systému aktivována, je potřeba je přidat do výchozí úrovně běhu.
root #cd /etc/init.d
root #ln -s net.lo net.eth0
root #rc-update add net.eth0 defaultPokud má systém více síťových rozhraní, pak musí být vytvořeny odpovídající soubory net.*, stejně jako jsme to provedli s net.eth0.
Pokud po naběhnutí systému zjistíme, že předpoklad o názvu síťového rozhraní (nyní používáme eth0) byl špatný, proveďte následující kroky k nápravě:
- Aktualizujte v souboru /etc/conf.d/net správné názvy rozhraní (jako je
enp3s0namístoeth0). - Vytvořte nový symbolický odkaz (jako je /etc/init.d/net.enp3s0).
- Odstraňte starý symbolický odkaz (rm /etc/init.d/net.eth0).
- Přidejte nový do výchozí úrovně běhu.
- Odstraňte předchozí použitím rc-update del net.eth0 default.
Soubor hosts
Dále dejte počítači informaci o síťovém prostředí. Ty se vkládají do /etc/hosts a pomáhají přeložit názvy hostitelů na IP adresy, které nejsou přeloženy jmenným serverem.
root #nano -w /etc/hosts/etc/hostsVyplnění informací o síti# Tímto se definuje používaný systém a musí to být nastaveno 127.0.0.1 tux.homenetwork tux localhost # Volitelné definice dalších systémů v síti 192.168.0.5 jenny.homenetwork jenny 192.168.0.6 benny.homenetwork benny
Uložte, opusťte editor a pokračujte.
Volitelné: zprovoznění PCMCIA
Uživatelé PCMCIA nechť nainstalují balíček sys-apps/pcmciautils.
root #emerge --ask sys-apps/pcmciautilsSystémové informace
Heslo root
Pomocí příkazu passwd nastavte root heslo.
root #passwdÚčet root je v Linuxu všemocný, tudíž si vyberte silné heslo. Později vytvoříme další účty běžných uživatelů pro každodenní používání.
Konfigurace init a bootování
Gentoo (alespoň pokud používáme OpenRC) používá /etc/rc.conf k nastavení služeb, spuštění a vypnutí systému. Otevřete /etc/rc.conf a užijte si čtení komentářů v tomto souboru. Projděte si nastavení a proveďte změny, kde je to potřeba.
root #nano -w /etc/rc.confDále otevřete soubor /etc/conf.d/keymaps ke změně nastavení klávesnice. Upravte jej k nastavení správné klávesnice.
root #nano -w /etc/conf.d/keymapsZvláštní pozornost věnujte proměnné keymap. Pokud vyberete špatné rozložení, budou výsledkem psaní na klávesnici různé podivnosti.
pro nastavení hodin nakonec upravte soubor /etc/conf.d/hwclock. Změňte jej dle vašich preferencí.
root #nano -w /etc/conf.d/hwclockPokud hardwarové hodiny nepoužívají UTC, je nezbytné v souboru nastavit clock="local". V opačném případě může systém vykazovat posouvání hodin.