This is Gentoo's testing wiki. It is a non-operational environment and its textual content is outdated.

Please visit our production wiki at https://wiki.gentoo.org

Translations:Handbook:AMD64/Installation/Disks/2/cs

From Gentoo Wiki (test)
Jump to:navigation Jump to:search
Handbook:AMD64 Handbook
Installation
About the installation
Choosing the media
Configuring the network
Preparing the disks
Installing stage3
Installing base system
Configuring the kernel
Configuring the system
Installing tools
Configuring the bootloader
Finalizing
Working with Gentoo
Portage introduction
USE flags
Portage features
Initscript system
Environment variables
Working with Portage
Files and directories
Variables
Mixing software branches
Additional tools
Custom package repository
Advanced features
Network configuration
Getting started
Advanced configuration
Modular networking
Wireless
Adding functionality
Dynamic management


Úvod k blokovým zařízením

Bloková zařízení

Pojďme se podrobně podívat na aspekty Gentoo Linuxu a Linuxu obecně ohledně disků, včetně Linuxových systémů souborů, diskových oddílů a blokových zařízení. Jakmile budou všechny podrobnosti pochopeny, diskové oddíly a systémy souborů mohou být vytvořeny k instalaci Gentoo Linuxu.

To begin, let's look at block devices. The most famous block device is probably the one that represents the first drive in a Linux system, namely /dev/sda. SCSI and Serial ATA drives are both labeled /dev/sd*; even IDE drives are labeled /dev/sd* with the libata framework in the kernel. When using the old device framework, then the first IDE drive is /dev/hda.

The block devices above represent an abstract interface to the disk. User programs can use these block devices to interact with the disk without worrying about whether the drives are IDE, SCSI, or something else. The program can simply address the storage on the disk as a bunch of contiguous, randomly-accessible 512-byte blocks.

Handbook:Handbook:AMD64/Blocks/Disks/cs

Vytvoření systému souborů

Úvod

Po té, co jsme vytvořili diskové oddíly, přichází čas umístit na ně systém souborů. V následující sekci si popíšeme různé systémy souborů, které Linux podporuje. Čtenáři, kteří už vědí, jaký systém souborů použít, mohou pokračovat na Aplikaci systému souborů na diskový oddíl. Ostatní by měli číst dál a zjistit, jaké systémy souborů jsou jim k dispozici.

Systémy souborů

Several filesystems are available. Some of them are found stable on the architecture - it is advised to read up on the filesystems and their support state before selecting a more experimental one for important partitions.

btrfs
Systém souborů příští generace, který poskytuje mnoho pokročilých funkcí jako je tvorba snapshotů, samoléčení prostřednictvím kontrolních součtů, transparentní komprese, pododdíly a integrovaný RAID. Pár distribucí jej začalo poskytovat jako výchozí volbu, nicméně není ještě připraven pro běžný provoz. Zprávy o porušených systémech souborů jsou časté. Jeho vývojáři naléhají na uživatele, aby používali z bezpečnostních důvodů nejnovější verze jádra, jelikož ty staré obsahují známé chyby. Taková situace panuje už léta a je příliš brzy na to říci, jestli došlo ke změně. Opravy narušení jsou zřídka opravovány ve starých jádrech. Při použití tohoto systému souborů postupujte obezřetně!
ext2
Toto je vyzkoušený a opravdový linuxový systém souborů, který ovšem nemá žurnál metadat, což znamená, že běžná kontrola systému souborů během startu může být značně časově náročná. V současnosti je na výběr celá řada systémů souborů nové generace, jejichž konzistence může být zkontrolována rychle a proto jsou obecně upřednostňovány oproti svým bezžurnálovým protějšků. Žurnálovací systémy souborů předchází dlouhým prodlevám při bootování systému, když je systém souborů v nekonzistentním stavu.
ext3
Žurnálem vybavená verze systému souborů ext2, která poskytuje žurnálování metadat pro rychlou obnovu s přídavkem dalších vylepšených módů žurnálu jako je full data nebo ordered data žurnálování. Používá HTree index, který umožňuje vysoký výkon téměř ve všech situacích. ve zlratce je ext3 velmi dobrý a spolehlivý systém souborů.
ext4
Ext4 byl od počátku oddělen z ext3 a přináší nové funkce, vylepšení výkonu a odstraňuje velikostní limity s menšími změna ve formátu dat na disku. Může pokrýt svazky až do velikosti 1 EB s maximální velikostí jednoho souboru 16TB. Na rozdíl od klasické alokace bloků pomocí bitmap z ext2/3, ext4 používá extenty, což vylepšuje výkon při práci s velkými soubory a snižuje fragmentaci. Ext4 přináší také sofistikovanější algoritmy pro alokaci bloků (zpožděná alokace a vícebloková alokace) poskytující ovladači systému souborů více cest k optimalizaci uložení dat na disku. Ext4 je doporučeným všestranným systémem souborů na všech platformách.
f2fs
Flash-Friendly File System byl původně vytořen společností Samsung k použití v pamětech NAND flash. Ke 2. čtvrtletí roku 2016 je stále považován za nezralý, ale jedná se o dobrou volbu při instalaci Gentoo na microSD karty, USB disky a další úložná zařízení založená na technologii flash.
JFS
Vysoce výkonný žurnálovací systém souborů společnosti IBM. JFS je lehký, rychlý a spolehlivý systém souborů založený na B+tree, s dobrým výkonem v různých podmínkách.
ReiserFS
B+tree žurnálovací systém souborů, který má dobrý celkový výkon, zejména při práci s mnoha malými soubory za cenu více spotřebovaných cyklů CPU. ReiserFS je méně udržován, než ostatní systémy souborů.
XFS
Systém souborů s žurnálováním metadat, který robustní sadou vlastností a je optimalizován ke škálování. XFS je náchylnější k různým problémům s hardwarem.
vfat
Systém souborů známý také jako FAT32 je Linuxem podporován, avšak neobsahuje podporu pro nastavení práv. Nejvíce je používán z důvodů interoperability s ostatními operečními systémy (především Microsoft Windows), ale je nepostradatelný také pro určitý systémový firmware (jako je UEFI).
NTFS
"New Technology" systém souborů je hlavním systémem souborů Microsoft Windows. Podobně jako výše uvedený vfat neukládá nastavení práv nebo rozšířené atributy nezbytné pro řádné fungování BSD nebo Linux, protože nemůže být použit jako kořenový systém souborů. Měl by být použit pouze pro interoperabilitu se systémy Microsoft Windows (povšimněte si zvýrazněného slova pouze).

Pokud používáte ext2, ext3 nebo ext4 na malých oddílech (méně než 8 GB), pak jej musíte vytvořit s pomocí správných voleb, aby byl rezervován dostatek uzlů. Aplikace mke2fs (mkfs.ext2) používá nastavení "bytes-per-inode" k výpočtu toho, kolik uzlů by měl systém souborů mít. U menších oddílů je radno toto číslo zvýšit.

U ext2 tak lze učinit pomocí následujícího příkazu:

root #mkfs.ext2 -T small /dev/<device>

U ext3 a ext4 přidejte volbu -j, abyste zapnuli žurnálování:

root #mkfs.ext2 -j -T small /dev/<device>

To obvykle zečtyřnásobí množství uzlů daného systému souborů, jelikož hodnota "bytes-per-inode" se zmenší z každých 16kB na každé 4kB. Dále lze tuto hodnotu nastavovat poskytnutím poměru:

root #mkfs.ext2 -i <poměr> /dev/<device>

Aplikace systému souborů na diskový oddíl

Systém souborů vytvoříme pomocí uživatelských utilit, které jsou k dispozici pro každý z možných systémů souborů. Klikněte na název systému souborů v níže uvedené tabulce pro doplňující informace o každém z nich.

Systém souborů Příkaz k vytvoření Na minimálním CD? Balíček
btrfs mkfs.btrfs Ano sys-fs/btrfs-progs
ext2 mkfs.ext2 Ano sys-fs/e2fsprogs
ext3 mkfs.ext3 Ano sys-fs/e2fsprogs
ext4 mkfs.ext4 Ano sys-fs/e2fsprogs
f2fs mkfs.f2fs Ano sys-fs/f2fs-tools
jfs mkfs.jfs Ano sys-fs/jfsutils
reiserfs mkfs.reiserfs Ano sys-fs/reiserfsprogs
xfs mkfs.xfs Ano sys-fs/xfsprogs
vfat mkfs.vfat Ano sys-fs/dosfstools
NTFS mkfs.ntfs Ano sys-fs/ntfs3g

For instance, to have the root partition () in ext4 as used in the example partition structure, the following commands would be used:


root #mkfs.ext4

Nyní vytvořte systém souborů na nově vytvořených oddílech (nebo logických svazcích).

Aktivace swap oddílu

mkswap je příkaz použitý k inicializaci swap oddílů:

root #mkswap

K aktivaci oddílu swap použijte příkaz swapon:

root #swapon

Vytvořte a aktivujte swap s příkazy uvedenými shora.

Připojení

Now that the partitions are initialized and are housing a filesystem, it is time to mount those partitions. Use the mount command, but don't forget to create the necessary mount directories for every partition created. As an example we mount the root partition:

root #mount /mnt/gentoo
Note
Pokud je nutné, aby adresář /tmp/ byl na vlastním oddíle, ujistěte se, že oprávnění budou po připojení změněna:
root #chmod 1777 /mnt/gentoo/tmp
To stejné platí pro adresář /var/tmp.

Později dojde k připojení systému souborů proc (virtuální rozhraní jádra) stejně jako dalších pseudo systémů souborů. Nejprve však nainstalujeme instalační soubory Gentoo.